Západ slunce

Pondělí v 23:21 |  Příroda
Posledních několik západů nestojí ani za přicupitání k oknu, ale tento mě naprosto očaroval. Jedna z těch chvil, kdy moje srdce poskočí a zároveň s očima hltá přirozenou krásu a cítí se šťastně a příjemně, a přeje si, aby ten okamžik trval navždy..... bohužel, moje přání se nesplnilo, snaha zachytit krásu - splněna. :)
 

Mrazivé detaily

11. ledna 2017 v 16:57 |  Příroda
Pár detailů přírody v mrazech, které moji oko fascinovaly.





Mlhavo

8. ledna 2017 v 11:11
Jednoho dne zima příliš neokouzlila můj objektiv. Mlha pronikala ze všech stran, takže si člověk připadal v jako bludným kruhu. Nejkrásnější byla námraza na všech lístečcích a malých rostlinách, opět připomínající krystalky cukru....jen po olíznutí by život neosladily. ;)
PS: Pardon za týdenní neaktivitu, rozbil se mi ntb a já čekala na nový.






 


Všude mráz

7. ledna 2017 v 22:20 |  Příroda
Letošní zima mě fascinuje svojí jedinečnou přirozenou krásou. Raduju se z pocitu, že vlastním zrcadlovku právě v těchto chvílích, kdy můžu onen kouzelný okamžik zachytit o trochu kvalitněji, než-li kompaktem. Sice není zrovna super mačkat spoušť po několikráté, když prsty skoro necítím, ale za výsledek to stojí a doma postupně rozmrznu.
Jednoho pohádkového dne jsme si udělali menší procházku na rybník, na kterém kupodivu bruslilo několik jedinců, a tak jsme jej obešli z druhé strany. Bylo to dobré rozhodnutí. Zkusila jsem jít na led ze strany, z které nikdo nechodí, i když s nejistotou, jestli je opravdu pevně namrzlý.
Bílá námraza na stromech příliš nevynikla skrz mlhu, která se u nás držela několik dní a bránila sluníčku zazářit. I tak bylo pohádkově! :)




První den v novém roce

1. ledna 2017 v 20:23 |  Fotím
Všem bych chtěla popřát jenom to nejlepší do nového roku. Hlavně zdraví, lásku, štěstí a spokojenost. Nejdůležitější je to štěstí, díky němu máme to ostatní. :)

Do letošního roku si neberu žádná předsevzetí, chci si jen splnit některé ze svých snů, které je na čase oprášit a konečně vytáhnout do světa reality.
Taky chci poděkovat všem, kteří navštěvují můj blog pravidelně, ale i těm, co sem nečekaně zabloudí. Všechny vaše komentáře mě neuvěřitelně těší a naplňují. Ještě před rokem bych si nemyslela, že se bude na moje fotky chodit někdo koukat. Následoval den za dnem a rok utekl jako voda, a mě nesmírně teší, že můžu těšit já vás. :)

Knižní výzva 2016 splněna!

30. prosince 2016 v 18:58 |  Jen tak
Někdy kolem dubna při procházení blogů, jsem narazila na jeden, kde se slečna zúčastnila knižní výzvy a mně se ten nápad, jakožto žhavé čtenářce, zalíbil.
Dnešním dnem ukončuji svoji výzvu, kterou jsem skutečně splnila a to před pár minutami. Je to skvělý pocit, vědět, kolik knih za rok mám přečtených. Přesná padesátka. Tady je seznam, pokaždém přečtení vzorně zapsaná kniha.
Jen musím říct, že další takové výzvy se účastnit nechci. Je to taková honda za číslem. Ale díky letošnímu roku a vzornému seznamu, se chci snažit dodržet zapisování přečtených knih, abych měla přehled.
Knihy jsou pro mě neskutečný relax, díky nim se dokážu vžít do děje a vypustit z hlavy realitu. Čtu v každé volné chvíli, kdy mám alespoň trochu náladu. Nedokážu si život bez knih vůbec představit. Je to prostě neskutečný hobby, které mě už baví přes deset let a věřím, že dalších deset let bavit bude. Vlastně mě baví prožívat životy jiných, je to mnohem lepší, než život můj.
A jak jste na tom s četbou vy? :P

Moje Vánoce!

29. prosince 2016 v 17:17 |  Jen tak
Neskutečně se mi zalíbily články ve stylu popisování Vánoc, představení rozbalených dárečků a celkové pozitivum.
Letošní Vánoce byly ty nejpohodovější v mém životě. Žádný stres, žádné nakupování a balení na poslední chvíli, žádné hádky. Stromeček jsem letos zdobila sama nějaký den před Štědrým dnem, cukroví upekla na začátku prosince a dárky postupně nakoupila od léta. Dárečky jsem balila postupně, jak byly koupeny. A nejen ty moje, ale i mamky, která letos zabalila možná jeden pro šéfku. Prostě aktivka na neschopence. :D

VÁNOCE 2016
Nejvíce dárečků samozřejmě čekalo na synovce s neteří, kteří nevěděli, který dřív rozthat.
Bessinka taktéž dostala hromadu dárečků.

  • První TOP dárek - mezikroužky na Nikonek. Mám z nich neskutečnou radost! :)
  • Taška na zrcadlovku, abych ji nemusela nosit v batohu, jako puberťák, když jde ze školy.
  • Deníček - tady někdo tuší, že si nějaký píšu. Hehe.
  • Sprchový gel od Dermacolu - všechny ty sladký vůně prostě miluju!
  • Knihu od českého spisovatele, která je zároveň dvojrománem a dokonce velice čtivá, mi koupila sestra. :)
  • Nějaká ta kosmetika nesmí nikdy chybět, protože bez ní já neudělám ani krok.
  • Mikina - padne mi jako ulitá a je krásně teploučká.
  • Kokosový olej - sice ho dostala mamka, ale se slovy ,,na co to jako je", mi ho darovala. :D
  • Sada do koupelny - čistota - půl zdraví.
  • Povlak se sovou na polštář.
  • Penízky od babičky, za které jsem si objednala selfie tyč.
  • Šátek - není na fotce, protože se zrovna pere. :D
Myslím, že mám darů požehnaně, ale říkat, že si je nezasloužím, nebudu. Já jsem totiž opravdu celý rok nezlobila. :D

Vivien

27. prosince 2016 v 16:07 |  Lidi
Poslední dva měsíce jezdím vyzvedávat neteř ze školky. Čím více času vedle ní trávím, tím více ji poznávám a v duchu si říkám, jaké bylo krásné nevědomí o její skutečné povaze. Hihi. Ano, tato kráska dává všem dospělým zabrat, protože její temperament měnící se z minuty na minutu je nedostihnutelný.
Fotka je ,,narychlo" z vánoční besídky ve školce. Žádné dlouhé pózování nehrozí, prostě dvakrát cvak a mám jiné zájmy teto! :D
PS: Co čert nechtěl, včera byl můj blog - blog dne. Nejásám jako střeštěné tele, ale potěšilo mě to. :)

Hra se světýlky

23. prosince 2016 v 10:24 |  Fotím
Vánoční čas vyhnal k vánoční akci i mě, tu která vánoce zrovna v lásce nemá, ale už je neřeší tak, jako kdysi.
Obdivuju fotky všeho druhu, a tak jsem byla včera malinko zapálená do focení světýlek ve tvaru srdíček. Libovolný tvar jednoduše vystřihnete do papíru - viz video, ve kterém jsou další super rady k focení.
Představuji Vám moje první pokusy s kouzlem Vánoc. :)




Můj rok 2016

22. prosince 2016 v 23:32 |  Jen tak
Nový rok je vždycky plný emocí, snů a představ. S probuzením prvního ledna se mi okamžitě dostaví myšlenka, jak asi proběhne dnešní den a co když budou další dny stejné. Však se říká, jak na nový rok, tak po celý rok.
Sakra, to budu každý ráno tak rozlámaná? Napadá mě. O pár minut později mrknu do zrcadla, kde se na mě tetelí obraz nedokonalého obličeje...o postavě nemluvě. ,,No to potěš novej roku!" zamručím a jdu se ještě zachumlat do peřin.

Začátek roku probíhal tak nějak klasicky, nic záživného, kromě začátku mého focení s Nikonem. To jsem ještě netušila, že mě focení natolik pohltí a já ho budu milovat víc než samu sebe. Kecám, tomu tak bylo vždy. Jen tomu zrcadlo dodalo větší hloubku. ;)
Kolem velikonoc mi začaly potíže ohledně nemoci, kterou mi diagnostikovali až v červnu a to jenom díky změně obvoďáka. Následoval kolotoč vyšetření, neschopenka, depky.
V první polovině roku proběhl sraz, ...nebo spíš rozlučka se svobodou u kafíčka s mojí milovanou ženou a pár dalšíma lidma ze střední. Vidět se s nimi po čtyřech letech a vědět, že se zřejmě zase další čtyři roky neuvidíme, mělo nádech nostalgie.
Další skvělý zážitek - Zoo Jihlava s kolegyní. Parádní, nazapomenutelný den a Nikonek vyzkoušen na ,,veřejnosti".
V létě se nádhery z intru domluvili na spářce, a já tam nemohla chybět. Konala se kolaudace bytečku jedné čičiny a následná - řádná návštěva místního klubu v Břeclavi. Taky za mnou dojela žena, sice na otočku, ale není nad osobní kontakt. Zanedlouho následovala túra do Velmezu, opět sešlost z intru a skvělý odreagování. Jak mně takový rychloakce chybí!
No a zbytek roku? Celkem nuda. Mít neschopenku je nuda. Zvykat si na léčbu není vůbec žádná zábava a většinu času mi bylo příšerně a k tomu mi začala alergie na mlíko.
Jednou mě přijeli navštívit moje vzdálené internátnice, jinak v podstatě dřepím v týhle díře. Jezdím vyzvedávat neteř ze školky, učím se se synovcem, uklízím, procházkuju s Bess, čtu, fotím, cvičím a spím.
A co čekám od vyšší číslice v letopočtu? Asi únavu a hodně překonávání se, víru ve zdraví, první tetování a možná koupi auta? To by mohlo stačit k mým novým snům na rok 2017. Good luck Anett! I Vám všem. :) <3

Sníh

21. prosince 2016 v 9:41 |  Příroda
Krajina zasněžená, bílá a já vyrážím fotit po cestě domů. Na stromech krásná sněhová nadílka, detaily krásně namrzlého sněhu v nekonečné škále tvarů. Co čert nechtěl, vybitá baterie. Jsem to ale fotograf, ani si nezkotroluju, v jaké stavu je můj Nikonek. Tak aspoň těchto pár ,,nudných" fotek zachycující ono bílo. :D




(ne)zkrocené plameny

19. prosince 2016 v 12:45 |  Fotím
Všude sníh (tady od včerejšího večera taky!), nejspíš moc dlouho nevydrží, ale je stále krásně bílo. Na stole voní cukroví a svíčka s vůní skořice, v rohu pak stromeček s baňkami, odrážejícími paprsky barevných světýlek a celkový dech vánoc se uskuteční v sobotu, kdy pod stromečkem nabude vánoční nadílka všem hodným! (i zlým)
Poslední týden, když ráno vstanu, jako první si pustím vánoční song od Simple Planů a den má hned trochu jiskru a pozdviženou náladu.
Večer, kdy je nebe temné, můj pokoj smutný a teplý díky topení, si čtu článek skrz vánoce a napadne mě jedno, vyfotit mocný živel - plamínek ohně. :)


Ledová krustička 2

15. prosince 2016 v 14:39 |  Makro
Návštíví nás letos opravdová zima nebo zůstane jen u přízemního mrazíku? Toužím po pořádné vsrtvě pokryté ledem, rampouchy, kam se podívám, rostliny obejmuté ledem a krajinu bílou jako v pohádce Mrazík.
Zatím se našlo pár dní, kdy tu malinko mrzlo a dalo se něco málo vyfotit, i když jen s omezeným dýcháním, aby ta krása kolem mě náhodu nerozmrzla.
Další fotky ledové krustičky připomínajíc cukřík do čajíčku. :)




S mezikroužkem

14. prosince 2016 v 9:48 |  Makro
Nová rubrika makro, vníž sice žádné extra makro není, ale stále se blížím blíž a blíž a věřím, že časem bude opravdu na co koukat. Aneb, i detaily v zimě bez sněhu a mrazu, můžou být krásné.





Prosincový západ slunce

12. prosince 2016 v 0:40 |  Příroda
Nádherný prosincový den, teplo sálalo ze slunce jakoby se ukazovalo jaro, přitom tuhá zima buší na vrata. Při čekání na onen sunset se mi podařilo sklouznout z jednoho šutráku, na kterém vznikla jedna tuctová fotografie. Ještěže stála dole moje společnice a pár opuštěných keříků... jinak nevím, jak by dopadl můj skluz z nejvyššího bodu v našem městě. :D
Každopádně tu opět straším a nejspíš ode mě ještě pár příspěvků uvidíte, i když nevím kolik, poslední dobou to tu na mě nějak padá a blog mi nepříjde tak atraktivní, jako dřív. Moje zapálenost do focení se od začátku taky malinko sestupňovala a celkově počasí na focení příliš nevychází a tím pádem ani já moc nevycházím.
Tento západ slunce se však, po dlouhých ,,bezzápadových" dní, stal jedním z nejosobnějších a pěkně se vybarvil! :)







Ledová krustička

10. prosince 2016 v 19:05 |  Makro
Fotky sice nepochází z dnešního dne, ale je na čase je zveřejnit, než budou zapomenuty. Byl to jeden z těch dní, kdy je pod nulou, ale přesto svítí sluníčko a je úžasné teplo a kupodivu v nižší trávě zůstaly tyto nádherné ledové krustičky.

PS: Fotky jsou sice přesvětlené, ale i tak se mi líbí. Mně hold mezikroužky pouští více světla, než-li údajnou tmu. :D





Změnilo mi život...

9. prosince 2016 v 11:01 |  Téma týdne
Taky vás někdy chytne taková ta nálada, kdy připojíte hadr a koukáte na stoletý fotky a chcete je promazat.... ale v tom okamžiku, kdy zahlídnete slušně vyfocený kousek, se začnete smát jako pominutý a nemůžete přestat a je vám jedno, že právě odbyla půlnoc a vy bydlíte v paneláku plným důchodců. :D Opravdu šíleně, až zvráceně miluju fotografie, i když nestojí za nic, je na nich zachycená vzpomínka a díky té fotce si ji uchovám. Ale to nemluvím o těch tisících selfie, které se mi teď sakra dobře mažou.
Je opravdu vtipné zpětně sledovat, jak moc jsem se postupem času - let, změnila. Samozřejmě na první pohled vzhledem, jak postavou, pózami, xichtěním se, make-upem, vlasy, stylem oblíkání, ...ale hlavně povahou. A né jenom já, ale i sourozenci, máti, synovec, ...
Často teď slyšívám, jak se z tak ošklivého káčátka mohla vyklubat tak krásná labuť. Ale je to jen o dospívání a učením se, jak vypadat líp a líp... Je to jen maska, pod kterou se stále ukrývá ono ošklivé káčátko.

Díky mé nemoci vnímám život zase o trochu jinak, posouvám se do další životní etapy a pokouším se upadat jen do pozitivních eufórií, které jsou ve skutečnosti můj opravdový svět. :)
Ano, nemoc mi změnila život, ještě však né natolik, na jak moc mi ho postupem roků může změnit. Takže nefňukejte, taky nepopotahuju, protože někteří na tom jsou mnohem hůř než vy. Buďte rádi, že jste rádi a nezáviďtě nedosažitelným. :)

Brzké probuzení

8. prosince 2016 v 10:40 |  Příroda
Posledních několik měsíců se ze mě stal spáč, podobnému medvědu, který právě prožívá zimní spánek. Poslední listopadový den se stal zázrak a já od půl paté nemohla zabrat. Jako poblázněná stojím u okna a čekám na východ slunce. Během několika málo minut se mi naskytla příležitost vidět onu vycházející krásu ranního slunce, které se probouzí z večera.
Fotky, i když pouze z balkónu, se mi neskutečně líbí, díky barvičkám přírody ...a nemohla jsem se nepodělit.. :)


Děda Mráz

1. prosince 2016 v 16:20 |  Příroda
Jakmile začne mrznou, lidé vidí namrzlý led, ale těch detailů si většina nevšimne. Ještěže nejsem většina a moje zvědavé já se umí zohnout a zaostřit onu zmrzlou krásu, která nevypadá pouze jako bílo, ale nádherně se vyjímají jednotlivé kousíčky ledu připomínajíc krystalky cukru.
Je to jako z pohádky, kterou jsem si vymyslela v mé hlavě. Jde si děda Mráz krajinou, v rukou nese minimalzovaný pytlík na mouku a v něm cukr, který za sebou sype na důkaz jeho existence.




LSD

29. listopadu 2016 v 16:50 |  Příroda
Prašivka jako prašivka. Jedna dokáže otrávit a předtím pěkně potrápit a jiná je jen halucinogenní. No .. v houbách se moc nevyznám, jím jen ty, které opravdu poznám. (Žampiony z obchodu, .. znáte to :D)