Nedorozumění

28. března 2016 v 20:15 |  Představy
Cuknu sebou. Probudím se v mžiku zaznění znělky:,, I'm just a kid and life is a nightmare. I'm just a kid, I know that its not fair."

Do prdele. Zase vstávat. Uhni kočkomute nebo tě zašlápnu.
Vydám se na dlouhou cestu do koupelny, trvá necelých 5 minut, ikdyž je pouze pár metrů od mého pokoje. No co. Ráda se válím v posteli.
Sotva zahnu za roh rodinného domku, ve kterém se teprve začínám zabydlovat, uslyším podivné zašumění za houštím v koutě zahrady. Otočím se, nikde nikoho nevidím, asi ježek. Vyjdu ze zahrady, zavřu za sebou branku a kráčím si to na zastávku autobusu. Po cestě na autobus se ohlédnu a uvidím muže. Má dobrou stavbu těla, široká ramena, tmavé vlasy padající do tváře. Neznám ho? Ptám se sama sebe v duchu, ale přitom je mi jasné, že ne. Blíží se ke mně, ale přátelsky zrovna nevypadá. Co teď? Utéct? Ale kam, jsou teprve 4 ráno a všichni spí. Z myšlenek mě však vzbudí jeho hrubý hlas:,,Kampak kampak, slečinko?!"
Sakra, to je snad zlý sen. Musí to být sen, za chvíli se probudím a budu teprve vstávat. Ale ne, stojím celá zkoprnělá a muž se blíží. Moje srdce tluče jako o závod. Otočím se a snažím se utéct. V tom okamžiku mě onen neznámý chytne za ruku.
Probudím se, hlava mi třeští, celé tělo rozlámané a všude tma. Asi blázním, znovu zavřu oči a poté otevřu a opět tma. Chci si je promnout, ale nejde to, ruce jsou svázané. Co to? Začnou se mi vybavovat vzpomínky. Šla jsem na zastávku a za mnou někdo šel. Byl to ten muž, popadl mě a dál ...nevím, nevzpomínám si. Kdo byl onen muž? Kde to sakra jsem! Co se vlastně stalo?
,,Aáá, pomóc, pomóóóc!" Propadám panice, řvu jako tygr v kleci, který se chce za každou cenu dostat ven. Smýkám sebou sem a tam, kopu kolem sebe, ale tma a ticho kolem mě neustávají. To se mi snad jenom zdá! Propuknu v pláč. Proč já, proč zrovna já, vždyť nic nemám, nikomu nic nedlužím, tak proč já sakra! Je to jen zlý sen, snažím se oklamat skutečnost, ze kterého se za chvíli probudím.

Musela jsem upadnout do bezvědomí, protože z ničeho nic registruju pouze šílený rachot a oči mi oslňují šíleně žářivé sluneční paprsky. Sedím na židli, ke které mám ruce i nohy přivázané, pusa zalepená izolepou a já mám na sobě pouze spodní prádlo. Kolem mě se rozprostírá nekonečně dlouhá louka, kterou ohraničuje les a hory. O pár metrů ode mě se rýsuje malá chata, teda spíše dřevěný srub. Opravdu krása, ale já tu trčím spoutaná na židli a vůbec netuším, co mám od budoucnosti očekávat. Po chvilce rozkoukávání nastane ticho, slyším přibližující se kroky a neuvěřitelně se bojím, mžikám v očekávání, kdo se přede mnou objeví. Je to muž, kterého jsem viděla naposledy? Ano, musí to být on. S tím rozdílem, že je jaksi bez oblečení! Proboha, to ne!
Dojde ke mně, nahodí úsměv, při němž vycení nádherně rovné a bílé zuby, přejede mé tělo od paty k očím, mezitím si odplivne a zeptá se:,,Jak se cejtíš kotě? Doufám, že si užíváš tu nádheru kolem, stejně jako já."
Nemít zalepenou pusu, asi by mi klesla brada až k zemi, protože ten křupan si ze mě snad ještě vystřeluje, zatímco já tu umírám strachy. Jakoby vyčetl moje myšlenky, prudce strhává pásku z mých úst. Aaaau!
,,Sakra Jimmy! Co to má jako znamenat! Proč tohle děláš, okamžitě mě koukej rozvázat! Ani nevíš, jak mi strachem buší pumpa. Hned, jak budu rozvázaná, nepřej si vědět, co tě čeká!" Jimmy se lehce zachechtá a začne rozvazovat moje napůl odumřelé údy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 28. března 2016 v 23:32 | Reagovat

Ten konec jsem opravdu nečekal :D Nejprve to na mě působila stísněně a temně, ale ten konec to všechno zahnal. Umíš krásně popisovat prostředí. Úplně se mi vybavil takový ten zamlžený les vměstnaný pod baldachýnem mraků, jaký lze občas vídat v hororech. Ta směsice přírodní nezkrotnosti a lidského běsu je vskutku zajímavá :D

2 Anett Anett | E-mail | Web | 29. března 2016 v 9:10 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, tvůj komentář mně vykouzlil úsměv na tváři. :-) :-D Jsem ráda, že se to líbilo alespoň někomu, i když jsem to ani nečekala. :-)

3 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 5. srpna 2016 v 23:27 | Reagovat

Moje oblíbená písnička, jeej :3 Hezky napsané, trochu jsem se v tom ztratila, ale příběh super :)

4 Anett Anett | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 9:27 | Reagovat

[3]: :-) Díky, já vím, že psát nějak neumím. Bylo to takový na zkoušku... :-D

5 gitty93 gitty93 | E-mail | 9. srpna 2016 v 9:58 | Reagovat

a kde je pokračování?

6 Anett Anett | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 11:26 | Reagovat

[5]: Žádný není, to je celý. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama