Strach z vlastních myšlenek

7. září 2016 v 20:15 |  Téma týdne
,,Ahoj lásko, už jsem tě dlouho neviděla. Nezajdeme na kafíčko nebo jen tak ven?".... blikne mi zpráva v messengeru od kolegyně. Moje kladná odpověď k ní příjde o několik vteřin později. Rande na druhý den domluveno. Těším se.
Ráno se vzbudím rozlámaná, jako kdybych spala na prknech bez matrace. Vstanu z postele s pohybem robota a zamířím do koupelny, cestou si říkám, jestli je normální, cejtit se tak vyčerpaně. Asi je, vzpomenu si na noc, kdy ani v jednu ráno spánek ne a ne příjít.
Během dopoledne se tak nějak protluču časem do odpoledních hodin a začnu se chystat na schůzku. Tím je samozřejmě tuna make-upu, bez kterého po noci, která byla horší než víkendové paření, nedám ani ránu. A jelikož se celý den cítím jako mrtvola s náladou pod bodem mrazu, přelítne mi v duchu myšlenka.

Navleču na sebe oblečení, nejtitěrnější hadříky, co jenom ve spodu skříně najdu, k tomu štafle a brýle a tradá na setkání se svojí vílou. Je šílený vedro a opět mi v duchu prolítne věta: Že jsem se malovala, stejně to celý steče. Nasadím neutrální výraz a za několik sekund už se střetávám s moji nádhernou blondýnou. Usmívám se již z dálky, jako profesionální modelka, která na fotce nevyjadřuje své emoce. Ona má na sobě nové šaty a šílené květované lodičky k tomu. Dokonce si kvůli mě nalíčila řasy a přetřela rty balzámem. Je to prostě kus. Ještě tři kroky a letmo se políbíme na tváře s lehkých obejmutím na uvítanou a pozdravem, vůbec nám nevadí pohledy ostatních, protože je to tu jedna velká drbárna. Kráčíme si do místní kavárny, kde na nás vdechne svěží vzduch klímy a s radostí na rtech si objednáme zákusek a k němu laté.
Prodrbeme všelijaké novinky, co se k nám za poslední dobu dostaly a v tom se ozve šílený výbuch. Nikdo netuší, co to mohlo být, všichni jsou téměř ohlušení a jen němě civí. Sotva uběhne několik sekund a v tom další výbuch. Začíná mi docházet, že to bude nejpíš můj konec a hrnu se k mojí víle, která leží na zemi a vypadá nehybně. Zkouším tep, ale vím, že žádný nenahmatám, slyším jenom ohromující ticho a bušení svého srdce. Najednou uvidím, že leží v rudé skvrně, která se jí dere z horní části těla. Sakra! Co mám dělat! To snad není možný. Dojde mi, že to nebyl výbuch, ale výstřel. Jdou na mě mdloby, ale zázrakem se překonám a začínám víle sundávat šaty, abych zastavila krvácení. Zásah do ramene, to ji přece nemohlo zabít! Začnu šílet. Musí žít a být jenom v šoku nebo v bezvědomí. Uklidňuju se. Zašátrám ke stolu, kde nahmatám ubrousky a začnu je tisknout k ráně. Nestačí to, neustále prosakují a tak si bezmyšlenkovitě sundám triko a tlačím na ránu. Začínám s ní hystericky třást, aby nabrala vědomí, ale nepomáhá to. Nejspíš to nemá cenu... Co teď? Musím ji odsud dostat! Mobil. Záchranka. Ano, to je ono, kde je kabelka! Sáhnu po kabelce, když v tom uslyším hluboký mužský hlas říkajíc směrem ke mně: ,,Ani se neopovažuj někomu volat! Okamžitě polož ten mobil na zem a pošli ho ke mně."
Poslechla jsem a celá rozklepaná udělala, co po mně žádal. Měl kuklu na hlavě, přitom jeho hlas byl tak povědomý, jen mi nešel nikam zařadit. Muž sebral mobil a mezitím, co čekal na scého komplice, který kradl vše, co se mu do cestovky vešlo, kontroloval nás - lidi v kavárně. Uběhlo dalších pár sekund, které se táhly jako někonečné minuty. Minuty strachu a utrpení. V tom se ozvalo jedno srozumitelné slovo a to: ,,Finíto!" a oba muži zmizli v nedohlednu.
Bez pocitů jsem se doplazila k mobilu, naťukala číslo záchranky a zavolala pomoc. Víla se začínala probouzet, což bylo opravdu dobře. Celá vyčerpaná z nečekané situace se ohlídnu na všechny, kteří v kavárně jsou. Vypadají v šoku, kdo by nebyl, ale hrnou se k víle a snaží se jí zastavit krvácení.
O několik minut později slyšíme sirény. Sirény spásy, znovuzrození a vysvobození.

Zavrtím hlavou a navleču na sebe první oblečení, co mi padne pod ruku, obuju pohodlné botky, nasadím brýle a vyrážím víle vstříc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 10. září 2016 v 11:27 | Reagovat

takhle se ženy chystají na schůzku? aha

2 Anett Anett | E-mail | Web | 10. září 2016 v 18:30 | Reagovat

[1]: Je to jen myšlenka, tak co na tom nechápeš.. ;-)

3 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 10. září 2016 v 18:43 | Reagovat

no přemýšlel jsem, jestli je to tvůj rituál připravování se na schůzku, nebo jen smyšlenka :D a podle povahy blogu mi přijde, že se to tak skutečně stalo :D aspoň mě to přijde zajímavé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama